Historie

Historický transport čaje (r. 1973)Mnoho písemných informací o dávné historii čaje bohužel neexistuje. Dostupné záznamy naznačují, že se jedná o prastarý čaj s více než 1500 let starou historií. Jedním z mnoha střípků je informace pocházející z dob panování dynastie Qing 清朝[1] kdy byl řazen mezi 24 slavných čajů.

Čaj byl v období před 2. světovou válkou převážen především po vodě, v důsledku čehož získával své jedinečné vlastnosti. Z centrální výkupny (poblíž obce Liu Bao) putoval po řekách Liu Bao He 六堡河 -> Dong’an Jiang 东安江-> He Jiang 贺江, aby se nakonec dostal na hlavní tepnu, řeku Xi Jiang 西江. Lodě dále putovaly od soutoku buď proti proudu do města Wuzhou, nebo rovnou po proudu až do přístavů v Guangzhou. Čaj začal během dlouhé cesty ve vlhkém prostředí a někdy i v přímém kontaktu s vodou (jak z řeky, tak z prudkých lijáků, které jsou v oblasti během léta hojné) samovolně fermentovat. Než se tak dostal k zákazníkům v Číně či Malajsii, došlo k takové proměně, jež měla za následek změny čaje v úplně jiný druh (zelený čaj -> tmavý čaj).

Traduje se, že v dřívějších dobách se sklízelo tolik čaje, jenž dělníci nestíhali zpracovávat. Čaj díky tomu na hromadách začal samovolně oxidovat. Částečně nebo úplně zoxidované listy tak v jistém smyslu připomínaly výrobu čajů typu oolong[2] 乌龙茶. Můžeme se tak v literatuře setkat s informacemi o Liu Bao jako o dodatečně fermentovaném oolongu.

Dlouhá doba prosperity čaje Liu Bao skončila roku 1937, kdy byla Čína napadena Japonskem, a město Guangzhou padlo do rukou nepřátel. Produkce čaje se v období let 1937 – 1949 razantně snížila a mnoho čajových společností zastavilo výrobu nebo zbankrotovalo. K oživení výroby došlo až po revoluci v roce 1949, kdy pozemková reforma vrátila půdu místním zemědělcům.

Období nové prosperity však netrvalo příliš dlouho. V roce 1958 přišel „Velký skok“, který uštědřil další ránu právě se obnovujícímu obchodu s čajem Liu Bao. Obyvatelstvo bylo rozděleno do zemědělských družstev (komun), které musely plnit plány dané vedením země. Především pak výrobu železné rudy. Výroba byla natolik kontrolována, že zemědělci tavili i své nástroje, aby dostály nastaveným kvótám. Následkem toho nestíhali své zahrady dostatečně udržovat a pravidelně sklízet.

Dalším významným faktorem úpadku čaje v tomto období bylo výrazné snížení výkupní ceny čaje Liu Bao. Výkupní cena byla často nižší než čaje zeleného stejné kvality. Zelený čaj je na výrobu jednodušší než čaj Liu Bao a tak mnoho zemědělských družstev přešlo na výrobu zeleného čaje. Ještě významnějším faktorem byla kolektivizace práce. Vznikly velké továrny, které byly zaměřeny na kvantitu. Z toho důvodu poklesla úroveň správy čajových zahrad a kvality čaje. Místní starší líčí se smutkem, že „tradiční stárnoucí Liu Bao“ se v této době změnil, tradiční techniky byly zapomenuty a zásoby čaje postupně mizel i na trzích v Hongkongu a Taiwanu.

Na začátku 80. let 20. století byl v Číně zaveden systém rodinné odpovědnosti. Zemědělci již nemuseli pěstovat pouze to, co nařizovaly kolektivní výrobny. Při splnění daných kvót měli volnou ruku při volbě pěstovaných plodin. Čaj Liu Bao byl však stále víceméně závislý na exportu, který i nadále spadal pod státní kontrolu zahraničního obchodu. Stát se snažil minimalizovat ceny vývozního zboží, což způsobilo, že čaj se vykupoval levněji než zelenina. Farmáři tomu přizpůsobili svou produkci a namísto čaje začali pěstovat jiné plodiny. Uvádí se, že v průběhu 80. let 20. století klesla produkce o 80 až 90 % a podle záznamů činila v roce 1989 pouhých 14 tun oproti 1500 t v době největší slávy.

Tang Ping – historická výkupna čaje

Liu Bao se začal pomalu vzpamatovávat na přelomu 20. a 21. století díky intervenci Malajských obchodníků. Díky jejich zájmu na výstavách Tea Expo[3] začali čínští obchodníci poptávat více čaje u farmářů. V důsledku toho zemědělci obnovili zanedbané zahrady a začali osazovat další nové plochy. Do období let 2006 – 2007 se jednalo o poměrně levný čaj. Mánie kolem čaje Pu-erh 普洱茶 se však nevyhnula ani čaji Liu Bao, který v tomto období skokově zdražil a vyšší cenu si udržel víceméně dodnes.

Liu Bao má v současné době mnoho obdivovatelů po celé Číně. Největší oblibě se těší v provincii Guangxi a městě Guangzhou - především pak v okolí ve městech Shenzhen 深圳 a Donguan 东莞. Značné oblibě se též těší v Hongkongu a na Taiwan. Specializované čajové kluby s nabídkou Liu Baa se dají nalézt také v Pekingu a Šanghaji.

Liu Bao v Malajsii

Čaj Liu Bao se do Malajsie dostal v průběhu 2. poloviny 19. století v souvislosti s rozmachem těžby cínu. Čínští obchodníci a dělníci začali proudit ve velkém do údolí řeky Kinta[4] v okolí města Ipoh 怡保 (Yee Bou v kantonském dialektu). Jednalo se především o dělníky z Guangzhou, Hongkongu a částečně i z provincie Fujian 福建. S sebou si tedy vzali i důvěrně známý čaj Liu Bao, který jim pomáhal překonat zdejší velmi vlhké klima a velkou námahu při práci v dolech (na ochlazení a proti úplavici).

Popularita čaje Liu Bao v Malajsii vždy kolísala s prosperitou oblasti a poptávkou rud na světových trzích. V průběhu 80. let 20. století došlo ke krachu cínových rud na světových trzích. Následkem toho přišlo mnoho horníků o práci a těžebním společnostem zůstaly velké zásoby čaje. Přesycený trh s čajem zareagoval snížením cen, v důsledku čehož velká část exportéru omezila dovoz čaje nebo zbankrotovala. Obchodníci a spekulanti využili snížení cen Liu Baa na malajském trhu a odkoupily jej za poměrně nízké ceny. Někteří čaje uložily do skladů a nechali je zrát v příznivém vlhkém tropickém klimatu Malajského poloostrova. Po uklidnění situace s návratem investorů a sběratelů čaje z Číny došlo k opětovnému nárůstu cen Liu Baa. Dnes jsou tak k dispozici čaje z 50. – 90. let minulého století za ceny převyšující 100 000 Kč za kilogram.

Výpadek produkce čaje v Číně na konci 80. letech 20. století zapříčinil, že malajští prodejci začali nedostatkový čaj nahrazovat jiným. Z větší částí se jednalo o čaj Pu-erh z Hongkongu a dále také o čaje Vietnamské, Thajské nebo Malajské. Brzy přestali obchodníci rozlišovat mezi čajem Liu Bao a Pu-erh a prodávali je jako jeden typ. Dnes se proto v Malajsii stále můžete setkat s čaji Pu-erh označených jako Liu Bao.

Malajsie v dnešní době nabízí velké množství zajímavých archivních i mladších čajů Liu Bao. Krom značného množství obchodníku v Kuala Lumpur, lze nalézt čajové skvosty také u sběratelů a obchodníků ve městech Taiping, Ipoh a Gopeng nacházející se v severozápadní části Malajského poloostrova. Zdejší podnebí je dle znalců nejvhodnější pro zrání čaje.

 


[1] Mandžuská dynastie, která vládla v Číně mezi lety 1644 a 1911

[2] V pinyin Wulong

[3] Výstava čaje každoročně pořádaná ve městě Guangzhou

[4] Nachází se v malajském sultanátu Perak